Václav Havel - kdo jiný dnes
Jenže i tak zůstal jen jedním z řady disidentů, kteří sváděli svůj marný boj - alespoń tak to tehdy připadalo. Byl jedním z politických vězňů a samotný fakt, že nějaké máme, vyvolával skřípění zubů.
A pak se vynořil. Nejen že byl také významným dramatikem, ale především neuvěřitelně lidským člověkem, který v té nadšené i zjitřené době věděl, jak na to. Jeho myšlenky měly hlavu a patu. Působil křehce až zranitelně s tím plachým úsměvem a poněkud trhavými pohyby, ale dovedl strhnout davy. Od něj jsme slyšeli, že je nutné hájit demokracii a svobodu projevu a že i když s někým nesouhlasíme, máme hájit jeho právo vyslovovat svůj názor. Pozvedl sebevědomí Ćechů po té šedé a ubíjející době jako nikdo jiný.
A nikdo jiný se tehdy nemohl stát prezidentem.
Po té nevýraznosti jeho předchůdců působil až pohádkově. Zažila jsem před ním jako dítě prezidenta Novotného, ten nám visel ve třídách a působil dojmem, že tam nebude nikdy viset nikdo jiný. Pak příšlo Pražské jaro a rodiče vkládali naděje do prezidenta Svobody, takže jako dítě jsem i já v tomto generálovi viděla naději. Měli jsme dojem, že je statečný a rázný. Nebyl. Po něm přišel Gustav Husák a opět pocit věčnosti, podobně jako u Novotného. Jeho novoroční projevy se staly téměř folklórem a tečkou za silvestrovským veselím. Člověku ho bylo skoro líto, jak se tou svou česko-slovenštinou snažil vyvolat dojem, že je vše v pořádku. Bohužel byly na těch jeho projevech jediným zajímavým momentem tikající hodiny v pozadí.
A pak přišel Havel a v prvním projevu nám sdělil, že naše země nevzkvétá, a dojal národ téměř k slzám. Pozvedl naše hlavy a Češi se převelice jeho zásluhou přestali stydět ve světě, dokonce byli jati jakousi národní hrdostí.
Později jsme mu vyčítali mnohé - měkkost vůči komunistům, některá zákulisní ujednání, špatný odhad v určitých politicích i ne příliš jasný postoj v období dělení státu. Mnohé ženy také nelibě nesly jeho slabost pro jejich vlastní pohlaví. Byl to prostě také jen člověk.
A pak poněkud ustoupil do pozadí, ale ta jistota, že stále je, byla v podvědomí.
Já osobně jsem například dokončovala cukroví, když v televizi řekli, že umřel. S rukama od krému jsem to oznámila manželovi a dívali jsme se na sebe a cítili smutek a úžas a nevěřili, že to je pravda. Václav Havel zemřel a s ním zemřelo i cosi v nás. Možná jsme podvědomě cítili, že s ním odchází velká osobnost, vlastně nenahraditelná a neopakovatelná.
A cítili to tak mnozí, o čemž svědčí účast na jeho pohřbu i všech pietních akcích.
Jak velmi nám bude chybět, to jsme si tehdy - před pěti lety - asi neuvědomovali.
Ale chybí. Citelně.
Čest jeho památce.
Renata Pospiechová
Historická či životní zkušenost
Dostali jsme se v našich životech do období, na které nejsme nijak a nikterak připraveni. Některé z nás zajímaly válečné zkušenosti předchozích generací více, jiné méně. Něco jsme se učili ve škole. Něco bylo možno si přečíst.
Renata Pospiechová
Zpožděné pololetní účtování
Poněkud se zpožděním se letos zamýšlím nad svým kulturním životem. Ke kultuře samozřejmě patří i knihy - ty neuvádím, i když samozřejmě pilně čtu. Po té neskutečné covidové pauze se kultura naštěstí zase rozjíždí.
Renata Pospiechová
Vánoce? Ukrajina.
Máme čas už velmi předvánoční. Vše, co k Vánocům patří, je tady - dárky, cukroví, kapr, stromečky, trhy. Jako každý rok. Přesto je to letos poněkud jiné. Ať chceme či ne, prožijeme Vánoce ve stínu války.
Renata Pospiechová
Omyl, nebo..?
V 90. letech teď už minulého století se toho dělo opravdu hodně. A politika zajímala v podstatě každého. Všichni chtěli být u toho. Změna střídala změnu a naděje a úžas a radost vládly celému státu.
Renata Pospiechová
Nepoučitelní?
Existuje - zřejmě početně stálá - skupina obyvatel, kteří jsou nepoučitelní. Nebo spíše nepřístupni jakémukoli poznání či faktům či historii či ... prostě se zdráhám napsat přímo, že jsou hloupí.
Renata Pospiechová
Dovolená
Tak máme zase září - prázdniny pryč, dovolená skončila. Po všech zrušených zahraničních zájezdech a dovolených z minulých let jsem se letos rozhodla pro Česko.
Renata Pospiechová
A válka trvá
Když začala válka na Ukrajině a pominul prvotní šok, konstatovala jsem, že nejhorší je, že si časem zvykneme. A je to tady. Zvykli jsme si.
Renata Pospiechová
Rusové a Rusko, co také jiného?
Bylo mi osm, když mě probudila matka a hlasem plným slz řekla - Rusi přišli, bude válka. Patří to k nejsilnějším vzpomínkám mého dětství. Venku chodili lidé s vozíky do obchodu pro mouku, rýži a jiné potraviny.
Renata Pospiechová
Moje devadesátky
Nedávno v televizi skončil poměrně úspěšný detektivní seriál s názvem Devadesátky. Hodně lidí jej sledovalo, mnoho se o něm diskutovalo, bylo vydáno nemálo článků. Nedívala jsem se.
Renata Pospiechová
Štědrý den
Trocha nostalgie - máme po Třech králích, takže Vánoce definitivně skončily. A Vánoce - to je především Štědrý den.
Renata Pospiechová
Nechtělo se mi...
Nechtělo se mi k tomu vůbec vyjadřovat. Nejsem totiž odborník. A že jich máme! Sociální sítě umožňují lidem vyjadřovat se naprosto ke všemu a v poslední době - možná z frustrace - máme nespočet odborníků na vakcinaci.
Renata Pospiechová
Jsem bílá
Hodně se teď mluví o rasismu. Všude možně - dokonce i ve fotbalu. A čím více se o rasismu mluví, tím více se jím zabýváme. Je to kontraproduktivní. Nikdy by mne nenapadlo přemýšlet o barvě kůže kohokoli
Renata Pospiechová
Prvňáčci
První školní den jsem pozorovala budoucí prvňáčky. Přišli do školy svátečně oblečeni, s rodiči, většinou měli na zádech aktovky. Vypadali natěšeně a dychtivě. Někteří se trochu styděli. Jiní byli sebevědomí až moc.
Renata Pospiechová
Kultura?
Každoročně přibližně v tuto dobu bilancuji své kulturní zážitky za uplynulé pololetí. Návštěvy kulturních akcí a událostí. Knihy vynechávám, televizi nepočítám. Letos není co bilancovat.
Renata Pospiechová
A ještě jednou žáci
Blíží se konec školního roku, který byl více než podivný. V současné době se bilancuje, ve školách vládne čilý ruch - život se vrací k normálu, konají se školní výlety i jiné akce, také se uzavírají známky.
Renata Pospiechová
Žáci
Slyšíme to všude kolem, píše se o tom, někteří i diskutují. Distanční výuka - co způsobila, jaké má klady, jaké zápory. A co převažuje. Někteří chválí, že žáci využili možnost naučit se lépe pracovat s technikou.
Renata Pospiechová
Nezlehčuji, ale..
Nedávno jsem se rozhodla zakoupit pro svého dvouletého vnoučka sedačku na kolo. Výběr je obrovský. A při tom vybírání jsem narazila na výzvu - a nezapomeňte na přilbu!
Renata Pospiechová
Zklamání?
Blahoslavení, kdo nic neočekávají. Vyhnou se zklamání. Tohle kdysi řekl anglický básník Alexander Pope. A tato jeho slova patří k mým oblíbeným, snažím se jimi řídit. Proto nemohu říci, že jsem zklamaná. Spíš překvapená.
Renata Pospiechová
Já a ON
Nejsem historička umění ani nijak jinak v umění či jeho dějinách vzdělaná. Jen prostě vnímám, jsem ovlivňována a někdy stojím v němém úžasu. Například takový Michelangelo Buonarroti.
Renata Pospiechová
Nějaké klady
Covid. Koronavirus. Nazýván tak či onak, změnil náš život. K horšímu. Opatření stíhají opatření, bez roušky už nevycházíme málem ani z ložnice, normální život se zastavil, kultura neexistuje, cestování není, děti se neučí.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 243
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 789x