To je náš prezident

Přátelé z Německa se mnou sledovali televizi. Starší muž ukazuje holí na mladšího, oba v obleku, pěkné prostředí. Pak starší odchází, ač mladší ještě cosi říká do mikrofonu. Kdo to je? ptají se. To je náš prezident.

Co to dělá? - No právě, jak to jen vysvětlit?

A jaký vůbec je, ten váš prezident?

Co říct?

Připomínám si v duchu fakta. Začalo to v době prezidentské kampaně. Byla postavena na lži. Měl údajně nepřesné informace. Následovalo vrávorání nad korunovačními klenoty a pověstná viróza. Pak četl v mládí jakýsi článek, který sice neexistuje, leč v jeho mysli ano, takže ani rozsudek soudu nic neznamená. Tento prezident se neomlouvá, je neomylný a má sloní paměť. Poté již pověstná rozhlasová relace s výrazy, které se snad ještě nikdy v dějinách žádného státu nešířily éterem z úst prezidenta. Žáky ve škole jsem pak napomínala - Nemluv sprostě, nejsi prezident. Mělo to úspěch. Kancléř prezidenta a jeden z jeho nejbližších spolupracovníků nemá prověrku, což prezidentovi evidentně nevadí, taková drobnost!

Z poslední doby - měl být pozván do USA za prezidentem Trumpem. Jaksi to vyšumělo. Jezdí po krajích a za státní peníze si dělá kampaň. Jo a omilostnil zločince.

Neuznává Ústavu, pohradá soudy, zaměstnává podivné lidi, charakteristika jeho tiskového mluvčího by byla psychologickým pojednáním.

To vše mám Němcům vysvětlit?

Nebo se procvičit v překladu přídavných jmen - mstivý, vrtošivý, nesoudný, sebestředný, hulvátský, senilní, prolhaný, nevyzpytatelný, sobecký...

Němci se na mne dívají. Čekají.

Tak jaký vlastně je ten váš prezident?

Ani nevím.  Připadá mi nenormální.

Stačí jim to.