Soukromé pololetní kulturní účtování
8. 2. koncert: klavírní recitál Karla Košárka. Takové pohlazení duše, výborný výkon. Uklidňující.
11. 2. náš vesnický obecní ples. Nic formálního, vynikající atmosféra, jako každý rok vyprodáno, dobrá hudba a tím i dobrý tanec, skvělá společnost. Vrcholem taneční vystoupení členů zastupitelstva v čele s vždy seriózním starostou na píseň Moskau. Ovace ve stoje. Museli to celé zopakovat. Paráda.
19. 2. kulturně-folklórní zážitek, masopustní průvod a vodění medvěda v naší vesnici. Zapojena půlka obyvatel. Veselá až rozpustilá atmosféra. Tančím s medvědem. Pak pochování basy na návsi, vtipné proslovy, nevázané veselí.
25. 2. Cinestar: Bába z ledu. Úsměvné, ale i k zamyšlení. Výborná paní Kronerová i další herci. Neotřelé prostředí. Dobrý příběh s nenápadným poselstvím - v každém věku stojí život za to.
Březen:
4. 3. Slezské divadlo: Bratři Karamazovi. Zajímavé a nápadité uspořádaní jeviště. Jinak truchlivá hra truchlivého obsahu. Dobré herecké výkony. Mnohé jen naznačeno.
11. 3. Cinestar: Masaryk. Excelentní Karel Roden. Dobře vystavěný příběh. Osud politika s tragickým koncem, ale tady teprve začátek. Film rozhodně stál za vidění.
15. 3. koncert: Večer třítriový - hrána díla Suka, Nováka a Dvořáka, spíše ta temná a smutná, až patetická. Možná ale můj truchlivý dojem poznamenala smrt milovaného psa.
Duben:
8. 4. Slezské divadlo: Carmina Burana - nádhera! Majestátní, uhrančivá hudba, skvělá choreografie, působivý zážitek.
13. 4. Trevír, Německo: návštěva památek, neuvěřitelně obrovská Porta Nigra, ze které přímo dýchali Římané. Prostá a prostorem velkolepá bazilika. Arcibiskupský palác ve třech stavebních stylech.
14. 4. Lucemburk: opět památky. Katedrála a hrob Jana Lucemburského, gotika tady přímo dýchá. Náměstíčko Jana Palacha - v kolika českých městech ho máme?
15. 4. Cáchy, Německo: kulatá katedrála, ve které korunovali Karla Velikého. Jeho trůn bohužel nespatřen, zavřeno. Ale pak velkolepá radnice s trůním sálem, ve kterém byl vzdáván hold korunovaným římským císařům. I našemu Karlu IV.
20. 4. Slezské divadlo: Příběhy obyčejného šílenství. Trochu obavy ze srovnávání s filmem a Ivanem Trojanem, ale zbytečné - skvělé představení, výborné výkony, chytrý humor nutící k přemýšlení. Každý máme nějakou úchylku.
29. 4. Praha: celý Pražský hrad. Pokolikáté již? Nedá se spočítat. Tentokrát s německými příbuznými. A znovu a znovu člověk stojí v záklonu před Katedrálou a sleduje oblouky a zákoutí a chrliče, pak je zase okouzlen velkolepým prostorem Vladislavského sálu a poté tiše přemítá ve Svatojiřské bazilice - tudy prostě kráčely dějiny.
30. 4. Praha: opět a zas krása Staroměstského náměstí, pak prohlídka nádherných prostor Obecního domu, Smetanova síň nemůže opakovaně neupoutat, ale i detaily dalších místností, sladění vzorů záclon a dekoru křesel, Mucha a další velikáni.
Téhož dne večer: Nová scéna Národního divadla a laterna magica - Malý princ. Člověk neví, kam se dívat dřív. Na projekci mnoha pláten v pozadí, na chlapce představujícího malého prince, na jeho matku, na ztroskotance pilota, na tanečníky - a občas v pozadí proběhne liška. Velice působivé.
Květen:
2. 5. Praha, Veletržní palác - Národní galerie. Moderní umění. Půl dne nestačí. Člověk nemůže vstřebat tolik vjemů najednou. Moderní malby a sochy, to je především nápad, neotřelost, nový pohled. A k tomu obrovské prostory tohoto čistého funkcionalistického paláce.
3. 5. Mělník: prohlídka zámeckých prostor, bez průvodce, neb nás bylo málo, ale s textem v ruce - o to možná zajímavější. Zařízené místnosti, které poslední dobou znovu ožívají, majitel ostatně potkán na nádvoří. Krásný zámek na krásném místě.
5. 5. Stará Boleslav: zdejší zámek patřící Habsburkům, známe Hopsa hejsa do Brandejsa v pojetí Jana Wericha alias Rudolfa II. Zámek stojí za návštěvu. Místo vraždy svatého Václava ne.
10. 5. koncert: Židovská hudba pro violoncello v podání otce a dcery Hoškových. Trochu jiná hudba, neb židovství člověk většinou nezná z hudební stránky. Také violoncella nejsou až tak běžné nástroje, natož když hrají sama a spolu. Neobvyklý zážitek.
13. 5. Slezské divadlo: Řeči - slavná komedie, slovní paráda, oddechový zážitek plný chytrého humoru a slovních hříček a velice dobrých hereckých výkonů. Prima.
Červen:
3. 6. Slezské divadlo: muzikál Noc na Karlštejně. Obavy ze srovnávání se slavným filmem zmizely po prvních minutách. Tento muzikál je prostě svůj, svěží, laskavý, chytlavý, jednoduše dobrý. Na hercích byla vidět radost a jejich nadšení se přeneslo i do hlediště. Svěže veselý zážitek. Výbornéí představení.
17. 6. Litomyšl: koncert České filharmonie a sólistů vídeňské opery. Neuvěřitelný zážitek umocněný prostředím zámku, excelentní Adam Plachetka, úžasní filharmonici, operní árie. Člověk ani nedýchal. Ovace ve stoje. Dva přídavky. Jistě jeden z vrcholů tohoto roku. Hudba a zpěv se nesou tím čistým prostorem a člověk ani nedýchá.
Do konce června už žádný další kulturní vněm nechystám.
Také jsem přečetla 21 knih. Ale to je jiná věc...
Renata Pospiechová
Historická či životní zkušenost
Dostali jsme se v našich životech do období, na které nejsme nijak a nikterak připraveni. Některé z nás zajímaly válečné zkušenosti předchozích generací více, jiné méně. Něco jsme se učili ve škole. Něco bylo možno si přečíst.
Renata Pospiechová
Zpožděné pololetní účtování
Poněkud se zpožděním se letos zamýšlím nad svým kulturním životem. Ke kultuře samozřejmě patří i knihy - ty neuvádím, i když samozřejmě pilně čtu. Po té neskutečné covidové pauze se kultura naštěstí zase rozjíždí.
Renata Pospiechová
Vánoce? Ukrajina.
Máme čas už velmi předvánoční. Vše, co k Vánocům patří, je tady - dárky, cukroví, kapr, stromečky, trhy. Jako každý rok. Přesto je to letos poněkud jiné. Ať chceme či ne, prožijeme Vánoce ve stínu války.
Renata Pospiechová
Omyl, nebo..?
V 90. letech teď už minulého století se toho dělo opravdu hodně. A politika zajímala v podstatě každého. Všichni chtěli být u toho. Změna střídala změnu a naděje a úžas a radost vládly celému státu.
Renata Pospiechová
Nepoučitelní?
Existuje - zřejmě početně stálá - skupina obyvatel, kteří jsou nepoučitelní. Nebo spíše nepřístupni jakémukoli poznání či faktům či historii či ... prostě se zdráhám napsat přímo, že jsou hloupí.
Renata Pospiechová
Dovolená
Tak máme zase září - prázdniny pryč, dovolená skončila. Po všech zrušených zahraničních zájezdech a dovolených z minulých let jsem se letos rozhodla pro Česko.
Renata Pospiechová
A válka trvá
Když začala válka na Ukrajině a pominul prvotní šok, konstatovala jsem, že nejhorší je, že si časem zvykneme. A je to tady. Zvykli jsme si.
Renata Pospiechová
Rusové a Rusko, co také jiného?
Bylo mi osm, když mě probudila matka a hlasem plným slz řekla - Rusi přišli, bude válka. Patří to k nejsilnějším vzpomínkám mého dětství. Venku chodili lidé s vozíky do obchodu pro mouku, rýži a jiné potraviny.
Renata Pospiechová
Moje devadesátky
Nedávno v televizi skončil poměrně úspěšný detektivní seriál s názvem Devadesátky. Hodně lidí jej sledovalo, mnoho se o něm diskutovalo, bylo vydáno nemálo článků. Nedívala jsem se.
Renata Pospiechová
Štědrý den
Trocha nostalgie - máme po Třech králích, takže Vánoce definitivně skončily. A Vánoce - to je především Štědrý den.
Renata Pospiechová
Nechtělo se mi...
Nechtělo se mi k tomu vůbec vyjadřovat. Nejsem totiž odborník. A že jich máme! Sociální sítě umožňují lidem vyjadřovat se naprosto ke všemu a v poslední době - možná z frustrace - máme nespočet odborníků na vakcinaci.
Renata Pospiechová
Jsem bílá
Hodně se teď mluví o rasismu. Všude možně - dokonce i ve fotbalu. A čím více se o rasismu mluví, tím více se jím zabýváme. Je to kontraproduktivní. Nikdy by mne nenapadlo přemýšlet o barvě kůže kohokoli
Renata Pospiechová
Prvňáčci
První školní den jsem pozorovala budoucí prvňáčky. Přišli do školy svátečně oblečeni, s rodiči, většinou měli na zádech aktovky. Vypadali natěšeně a dychtivě. Někteří se trochu styděli. Jiní byli sebevědomí až moc.
Renata Pospiechová
Kultura?
Každoročně přibližně v tuto dobu bilancuji své kulturní zážitky za uplynulé pololetí. Návštěvy kulturních akcí a událostí. Knihy vynechávám, televizi nepočítám. Letos není co bilancovat.
Renata Pospiechová
A ještě jednou žáci
Blíží se konec školního roku, který byl více než podivný. V současné době se bilancuje, ve školách vládne čilý ruch - život se vrací k normálu, konají se školní výlety i jiné akce, také se uzavírají známky.
Renata Pospiechová
Žáci
Slyšíme to všude kolem, píše se o tom, někteří i diskutují. Distanční výuka - co způsobila, jaké má klady, jaké zápory. A co převažuje. Někteří chválí, že žáci využili možnost naučit se lépe pracovat s technikou.
Renata Pospiechová
Nezlehčuji, ale..
Nedávno jsem se rozhodla zakoupit pro svého dvouletého vnoučka sedačku na kolo. Výběr je obrovský. A při tom vybírání jsem narazila na výzvu - a nezapomeňte na přilbu!
Renata Pospiechová
Zklamání?
Blahoslavení, kdo nic neočekávají. Vyhnou se zklamání. Tohle kdysi řekl anglický básník Alexander Pope. A tato jeho slova patří k mým oblíbeným, snažím se jimi řídit. Proto nemohu říci, že jsem zklamaná. Spíš překvapená.
Renata Pospiechová
Já a ON
Nejsem historička umění ani nijak jinak v umění či jeho dějinách vzdělaná. Jen prostě vnímám, jsem ovlivňována a někdy stojím v němém úžasu. Například takový Michelangelo Buonarroti.
Renata Pospiechová
Nějaké klady
Covid. Koronavirus. Nazýván tak či onak, změnil náš život. K horšímu. Opatření stíhají opatření, bez roušky už nevycházíme málem ani z ložnice, normální život se zastavil, kultura neexistuje, cestování není, děti se neučí.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 243
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 789x