Rusi, Sověti
Pocházím z Hlučínska, naši předkové bojovali v německé armádě a mnozí byli na frontě v Rusku. Například náš soused, který na mne se smíchem volal: "Od Rusů se teď máme učit. Panebože, vždyť neznali skříně, bydleli v chatrčích a všem kradli hodinky." - A teta, která byla v době války mladé děvče, si jednou povzdechla: "Kdyby jen hodinky! Kolik ženských.." a nedopověděla, poněvadž jsme tam byly my - děti. Hrozně mne tehdy zajímalo, co chtěla říct.
Na druhé straně jsme ve škole četli o odvážné školačce, vzorné malé ruské dívence. A také o statečném a poněkud tajemném Leninovi, který v jednom textu chodil s ohrnutým límcem Moskvou, to aby ho nepoznali. Také jsme recitovali básničky o kráse Sovětského svazu a na nástěnce měli hesla typu "Sovětský svaz - náš vzor" nebo "V zemi, kde zítra již znamená včera" - to mne obzvlášť zaujalo. Jak je to možné, že tam zítra znamená včera? A co dnes?
Rozpor mezi tím, co jsem slýchávala od známých, a tím, co říkali ve škole, jsem ve své dětské mysli vyřešila prostě tak, že existují dvojí Rusové - ti hodní, co jsou teď, a ti zlí, co byli kdysi. - No jo, ale kteří to vlastně přišli?
Nebyla už padesátá léta plná hrůz a nespravedlnosti, byla uvolněná šedesátá, doba, kdy máma chodila s rádiem u ucha a doma se pořád mluvilo o Dubčekovi. Pak tedy přišli ti Rusi, zřejmě ti zlí. Po prázdninách jsme měli mít poprvé ruštinu, asi týden jsme ji neměli, ale pak už ano.
A zase jsme si četli o úžasném pokrokovém Sovětském svazu. V jednom článku psali, že sovětská pšenice je nejlepší na světě a že má jen velmi nízký stonek a obrovský klas. Řekla jsem to našemu sousedovi a ten se smál a ptal se, čím krmí dobytek, když nemají slámu. A doporučil mi, ať nevěřím všemu.
Také jsme jednou četli, jak sovětští lidé stavějí největší přehradu na světě. A úplně tím mění krajinu v dané oblasti. Soused mi na to řekl, že to je bohužel možné. Zase zmatek.
Hodně jsme o Sovětském svazu četli a povídali si o něm, ale skutečné obyvatelé této úžasné země jsme v podstatě nepotkali. Až jednou přijela do naší vesnice delegace v čele s paní, jejíž syn padl při bojích ve válce o naši vesnici. Myslím, že se jmenoval Těsljuk. Byl postaven provizorní pomníček na místě, kolem kterého jsem v podstatě denně chodila - ale normálně tam nic nebylo. A ta paní přijela a byla dojatá a líbala zemi, kde její syn padl. Bylo mi jí líto. A pak v regionálním tisku vyšla fotografie, na které byla ta paní u nás ve vsi a ženy na traktorové vlečce mávající jí kyticemi. Bylo tam napsáno, že ženy z místního družstva přišly uvítat sovětskou matku. A moje máma se na to podívala a řekla: "Houby jsme ji přišly přivítat. Jely jsme kolem z pole a měly náhodou v rukách kytice šeříku, co jsme u pole natrhaly." A pak se na mě podívala a dodala: "Nevěř tomu, o Rusech jen lžou." - A ten provizorní pomníček po odjezdu té matky sundali. Nevím, proč tam nemohl zůstat. Vždyť nám řekli, že to byl hrdina. Zase zmatek.
Jednou jsem jako holčička přemýšlela - v Polsku žijí Poláci, v Německu Němci, v Česku Češi, tak proč v Sovětském svazu žijí Rusi a ne Sověti? A tak jsem zvedla ručku a přihlásila se a zeptala se soudružky učitelky. A ona mi odpověděla: "Protože oni jsou ve všem jedineční. A vždycky napřed."
Aha. No. Zase zmatek.
Renata Pospiechová
Historická či životní zkušenost
Dostali jsme se v našich životech do období, na které nejsme nijak a nikterak připraveni. Některé z nás zajímaly válečné zkušenosti předchozích generací více, jiné méně. Něco jsme se učili ve škole. Něco bylo možno si přečíst.
Renata Pospiechová
Zpožděné pololetní účtování
Poněkud se zpožděním se letos zamýšlím nad svým kulturním životem. Ke kultuře samozřejmě patří i knihy - ty neuvádím, i když samozřejmě pilně čtu. Po té neskutečné covidové pauze se kultura naštěstí zase rozjíždí.
Renata Pospiechová
Vánoce? Ukrajina.
Máme čas už velmi předvánoční. Vše, co k Vánocům patří, je tady - dárky, cukroví, kapr, stromečky, trhy. Jako každý rok. Přesto je to letos poněkud jiné. Ať chceme či ne, prožijeme Vánoce ve stínu války.
Renata Pospiechová
Omyl, nebo..?
V 90. letech teď už minulého století se toho dělo opravdu hodně. A politika zajímala v podstatě každého. Všichni chtěli být u toho. Změna střídala změnu a naděje a úžas a radost vládly celému státu.
Renata Pospiechová
Nepoučitelní?
Existuje - zřejmě početně stálá - skupina obyvatel, kteří jsou nepoučitelní. Nebo spíše nepřístupni jakémukoli poznání či faktům či historii či ... prostě se zdráhám napsat přímo, že jsou hloupí.
Renata Pospiechová
Dovolená
Tak máme zase září - prázdniny pryč, dovolená skončila. Po všech zrušených zahraničních zájezdech a dovolených z minulých let jsem se letos rozhodla pro Česko.
Renata Pospiechová
A válka trvá
Když začala válka na Ukrajině a pominul prvotní šok, konstatovala jsem, že nejhorší je, že si časem zvykneme. A je to tady. Zvykli jsme si.
Renata Pospiechová
Rusové a Rusko, co také jiného?
Bylo mi osm, když mě probudila matka a hlasem plným slz řekla - Rusi přišli, bude válka. Patří to k nejsilnějším vzpomínkám mého dětství. Venku chodili lidé s vozíky do obchodu pro mouku, rýži a jiné potraviny.
Renata Pospiechová
Moje devadesátky
Nedávno v televizi skončil poměrně úspěšný detektivní seriál s názvem Devadesátky. Hodně lidí jej sledovalo, mnoho se o něm diskutovalo, bylo vydáno nemálo článků. Nedívala jsem se.
Renata Pospiechová
Štědrý den
Trocha nostalgie - máme po Třech králích, takže Vánoce definitivně skončily. A Vánoce - to je především Štědrý den.
Renata Pospiechová
Nechtělo se mi...
Nechtělo se mi k tomu vůbec vyjadřovat. Nejsem totiž odborník. A že jich máme! Sociální sítě umožňují lidem vyjadřovat se naprosto ke všemu a v poslední době - možná z frustrace - máme nespočet odborníků na vakcinaci.
Renata Pospiechová
Jsem bílá
Hodně se teď mluví o rasismu. Všude možně - dokonce i ve fotbalu. A čím více se o rasismu mluví, tím více se jím zabýváme. Je to kontraproduktivní. Nikdy by mne nenapadlo přemýšlet o barvě kůže kohokoli
Renata Pospiechová
Prvňáčci
První školní den jsem pozorovala budoucí prvňáčky. Přišli do školy svátečně oblečeni, s rodiči, většinou měli na zádech aktovky. Vypadali natěšeně a dychtivě. Někteří se trochu styděli. Jiní byli sebevědomí až moc.
Renata Pospiechová
Kultura?
Každoročně přibližně v tuto dobu bilancuji své kulturní zážitky za uplynulé pololetí. Návštěvy kulturních akcí a událostí. Knihy vynechávám, televizi nepočítám. Letos není co bilancovat.
Renata Pospiechová
A ještě jednou žáci
Blíží se konec školního roku, který byl více než podivný. V současné době se bilancuje, ve školách vládne čilý ruch - život se vrací k normálu, konají se školní výlety i jiné akce, také se uzavírají známky.
Renata Pospiechová
Žáci
Slyšíme to všude kolem, píše se o tom, někteří i diskutují. Distanční výuka - co způsobila, jaké má klady, jaké zápory. A co převažuje. Někteří chválí, že žáci využili možnost naučit se lépe pracovat s technikou.
Renata Pospiechová
Nezlehčuji, ale..
Nedávno jsem se rozhodla zakoupit pro svého dvouletého vnoučka sedačku na kolo. Výběr je obrovský. A při tom vybírání jsem narazila na výzvu - a nezapomeňte na přilbu!
Renata Pospiechová
Zklamání?
Blahoslavení, kdo nic neočekávají. Vyhnou se zklamání. Tohle kdysi řekl anglický básník Alexander Pope. A tato jeho slova patří k mým oblíbeným, snažím se jimi řídit. Proto nemohu říci, že jsem zklamaná. Spíš překvapená.
Renata Pospiechová
Já a ON
Nejsem historička umění ani nijak jinak v umění či jeho dějinách vzdělaná. Jen prostě vnímám, jsem ovlivňována a někdy stojím v němém úžasu. Například takový Michelangelo Buonarroti.
Renata Pospiechová
Nějaké klady
Covid. Koronavirus. Nazýván tak či onak, změnil náš život. K horšímu. Opatření stíhají opatření, bez roušky už nevycházíme málem ani z ložnice, normální život se zastavil, kultura neexistuje, cestování není, děti se neučí.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 243
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 789x