Naše školství
S nástupem nového režimu se pak začaly rojit nové vysoké školy. Už tehdy mi nebylo jasné, kdo na nich bude učit. A koho. Kde vezmeme tolik kvalitních vysokoškolských pedagogů - a kde se najednou vezme takové množství nadaných studentů?
Demokracie pak s sebou také přinesla fenomén pocitu, že každý má na všechno právo a povinnosti téměř žádné. A tak se dnes ve školách (vážně!) diskutuje i o tom, zda mají děti povinnost vypracovávat domácí úkoly. Nějaký rodči si totiž stěžoval, že jeho dítě dostává domácí úkoly. A inspekce konstatovala, že dítě je povinno plnit domácí úkoly, jen když je to výslovně uvedeno ve školním řádu. Teď aby urychleně školy zareagovaly a do svých řádů něco takového zapracovaly. A jistě to budou dělat.
Procento nadaných lidí je v podstatě stále stejné. Vždycky budou prostě děti, které na učení a složitější studium nemají buňky. Jenže dnes se tohle nesmí říci nahlas - děti přece nejsou hloupé nebo méně inteligentní. Pokud jim učení nejde, rodiče zajdou do specializované poradny a dítě dostane nějakou diagnózu spojenou s úlevami. Neumí číst, psát, počítat - případně nic z toho? To bude dysgrafie, dyskalkulie, dysortografie atd. apod.
Většina dětí se po základní škole hlásí na střední školy s maturitou jsou přijaty dys- nedys-. Školy potřebují peníze. Nároky se snižují tu i onde. Maturita dnes o vzdělání nevypovídá vůbec nic.
A pak se vesele přechází na nějakou vysokou školu. Něco se přece vystuduje.
Zdravý rozum přichází zkrátka. Nesoudnost rodičů a špatně nastavený systém vedou k absurdnímu stavu, kdy každý studuje, nikdo se neučí řemeslu, učitelé snižují nároky, poradny jsou plné...
A mezi tím vším jsou děti, žáci, studenti, kteří si většinou sami se sebou neví rady.
Oni by i na nějaký obor šli, ale co by na to řekli doma. Oni by někteří i sami přiznali, že na něco nemají, ale nejsou k tomu vedeni.
A na druhé straně skutečně nadaní žáci se téměř bojí svá nadání rozvíjet, protože jsme přece všichni stejní, nebo přinejmenším podobní. Jen proboha neříct, že někdo patří nebo chce patřit k elitě. To se nenosí. To ani na gymnáziích nepřiznáme, že chceme vychovávat a vzdělávat elitu. A kde už jinde, proboha?
Protože jestli něco nebo někoho dnes až zoufale potřebujeme, tak právě elitu.
Ta se dnes už ale nesmí vyskytovat.
A když, tak jen ta "kavárenská" neboli "pražská".
O té nám často vypráví ten člověk z Hradu.
Renata Pospiechová
Historická či životní zkušenost
Dostali jsme se v našich životech do období, na které nejsme nijak a nikterak připraveni. Některé z nás zajímaly válečné zkušenosti předchozích generací více, jiné méně. Něco jsme se učili ve škole. Něco bylo možno si přečíst.
Renata Pospiechová
Zpožděné pololetní účtování
Poněkud se zpožděním se letos zamýšlím nad svým kulturním životem. Ke kultuře samozřejmě patří i knihy - ty neuvádím, i když samozřejmě pilně čtu. Po té neskutečné covidové pauze se kultura naštěstí zase rozjíždí.
Renata Pospiechová
Vánoce? Ukrajina.
Máme čas už velmi předvánoční. Vše, co k Vánocům patří, je tady - dárky, cukroví, kapr, stromečky, trhy. Jako každý rok. Přesto je to letos poněkud jiné. Ať chceme či ne, prožijeme Vánoce ve stínu války.
Renata Pospiechová
Omyl, nebo..?
V 90. letech teď už minulého století se toho dělo opravdu hodně. A politika zajímala v podstatě každého. Všichni chtěli být u toho. Změna střídala změnu a naděje a úžas a radost vládly celému státu.
Renata Pospiechová
Nepoučitelní?
Existuje - zřejmě početně stálá - skupina obyvatel, kteří jsou nepoučitelní. Nebo spíše nepřístupni jakémukoli poznání či faktům či historii či ... prostě se zdráhám napsat přímo, že jsou hloupí.
Renata Pospiechová
Dovolená
Tak máme zase září - prázdniny pryč, dovolená skončila. Po všech zrušených zahraničních zájezdech a dovolených z minulých let jsem se letos rozhodla pro Česko.
Renata Pospiechová
A válka trvá
Když začala válka na Ukrajině a pominul prvotní šok, konstatovala jsem, že nejhorší je, že si časem zvykneme. A je to tady. Zvykli jsme si.
Renata Pospiechová
Rusové a Rusko, co také jiného?
Bylo mi osm, když mě probudila matka a hlasem plným slz řekla - Rusi přišli, bude válka. Patří to k nejsilnějším vzpomínkám mého dětství. Venku chodili lidé s vozíky do obchodu pro mouku, rýži a jiné potraviny.
Renata Pospiechová
Moje devadesátky
Nedávno v televizi skončil poměrně úspěšný detektivní seriál s názvem Devadesátky. Hodně lidí jej sledovalo, mnoho se o něm diskutovalo, bylo vydáno nemálo článků. Nedívala jsem se.
Renata Pospiechová
Štědrý den
Trocha nostalgie - máme po Třech králích, takže Vánoce definitivně skončily. A Vánoce - to je především Štědrý den.
Renata Pospiechová
Nechtělo se mi...
Nechtělo se mi k tomu vůbec vyjadřovat. Nejsem totiž odborník. A že jich máme! Sociální sítě umožňují lidem vyjadřovat se naprosto ke všemu a v poslední době - možná z frustrace - máme nespočet odborníků na vakcinaci.
Renata Pospiechová
Jsem bílá
Hodně se teď mluví o rasismu. Všude možně - dokonce i ve fotbalu. A čím více se o rasismu mluví, tím více se jím zabýváme. Je to kontraproduktivní. Nikdy by mne nenapadlo přemýšlet o barvě kůže kohokoli
Renata Pospiechová
Prvňáčci
První školní den jsem pozorovala budoucí prvňáčky. Přišli do školy svátečně oblečeni, s rodiči, většinou měli na zádech aktovky. Vypadali natěšeně a dychtivě. Někteří se trochu styděli. Jiní byli sebevědomí až moc.
Renata Pospiechová
Kultura?
Každoročně přibližně v tuto dobu bilancuji své kulturní zážitky za uplynulé pololetí. Návštěvy kulturních akcí a událostí. Knihy vynechávám, televizi nepočítám. Letos není co bilancovat.
Renata Pospiechová
A ještě jednou žáci
Blíží se konec školního roku, který byl více než podivný. V současné době se bilancuje, ve školách vládne čilý ruch - život se vrací k normálu, konají se školní výlety i jiné akce, také se uzavírají známky.
Renata Pospiechová
Žáci
Slyšíme to všude kolem, píše se o tom, někteří i diskutují. Distanční výuka - co způsobila, jaké má klady, jaké zápory. A co převažuje. Někteří chválí, že žáci využili možnost naučit se lépe pracovat s technikou.
Renata Pospiechová
Nezlehčuji, ale..
Nedávno jsem se rozhodla zakoupit pro svého dvouletého vnoučka sedačku na kolo. Výběr je obrovský. A při tom vybírání jsem narazila na výzvu - a nezapomeňte na přilbu!
Renata Pospiechová
Zklamání?
Blahoslavení, kdo nic neočekávají. Vyhnou se zklamání. Tohle kdysi řekl anglický básník Alexander Pope. A tato jeho slova patří k mým oblíbeným, snažím se jimi řídit. Proto nemohu říci, že jsem zklamaná. Spíš překvapená.
Renata Pospiechová
Já a ON
Nejsem historička umění ani nijak jinak v umění či jeho dějinách vzdělaná. Jen prostě vnímám, jsem ovlivňována a někdy stojím v němém úžasu. Například takový Michelangelo Buonarroti.
Renata Pospiechová
Nějaké klady
Covid. Koronavirus. Nazýván tak či onak, změnil náš život. K horšímu. Opatření stíhají opatření, bez roušky už nevycházíme málem ani z ložnice, normální život se zastavil, kultura neexistuje, cestování není, děti se neučí.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 243
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 789x