Bída politiky

Ta radost, dojetí a nadšené očekávání před třiceti lety! Ta skepse, znechucení a pachuť marnosti dnes! Venku slušné léto, v politice přetrvávající neslušnost. Pomalu, plíživě, ale jistě se dostáváme opět tam, kde jsme už byli. 

Stydíme se za své politiky.

Na Hradě nepojmenovatelný monarcha, na kterého se chystá ústavní žaloba, který protahuje to či ono, kterého si neváží možná už ani on sám. Karikatura prezidenta.

V čele vlády zprofanovaný podvádějící podnikatel s temnou minulostí, jehož trestně stíhá už i Evropská unie. Ovšem on přece nikdy nikdy neodstoupí. Je to taková jistota.

Koaliční stranu vede předseda s charismatem dětské piškvorky. Vážně ho neberou ani jeho spolustraníci. Opozice nemastná neslaná. Při vší úctě k vzdělanému předsedovi ODS - jeho vůdcovské schopnosti jsou podprůměrné. Kdo vlastně vede TOP, po tom je třeba pátrat. KDU zoufale balancuje na hranici volitelnosti, takže se i stébla chytá. Piráti se teprve učí a kdo se učí, dělá zákonitě chyby, ale třeba se právě těmi chybami naučí.

Jistotou jsou státotvorní komunisté, kteří pomalu a bezpečně proplouvají do vládních pozic a řízení věcí veřejných, ačkoli by se jim mělo stokrát denně připomínat, že jejich jediným místem existence jsou kanály a stoky.

Pak je tady ještě jurodivý bijec japonského původu, jehož strana baží po moci jako žádná jiná a jako žádná jiná se umí přiživovat na vlnách populistického primitivismu.

Jeden by se tedy rád potěšil někým z minulosti, z doby, která přinášela tolik naději. Jenže tady narazí na klan Klausů - starší trousí pomatená moudra a popírá svými výroky sám sebe, mladší se mermomocí snaží ukojit ambice jakýmkoli způsobem.

Takže - babo raď. Jaké asi budou věci příští?

Ještě že potěšila alespoň ta Letná. A ještě že je léto.