Každoroční pololetní kulturní bilance

Půl roku je opět za námi. Jaký byl pro mne kulturně - kromě četby knih? Těch jsem přečetla asi dvacet.

Leden

12. 1. ples místní základní školy, velmi vydařený - s tancem, tombolou a vším, co k plesu - zejména venkovskému - patří.

Únor

9. 2. místní obecní ples, jako vždy vrchol naší plesové sezóny - skvělá společnost, vystoupení starosty a  zastupitelů s manželkami, tedy i se mnou, tanec, atmosféra, která nemá na jiných plesech obdoby.

Březen

2. 3. venkovská až folklórní zábava, masopustní průvod a s ním medvěd a tanec a veselí.

9. 3.  Praha - Divadlo Bez zábradlí, představení Garderobiér - vynikající a přesvědčivý Karel Heřmánek, ale velmi dobré i výkony ostatních herců. A co vše je člověk ochoten podstoupit pro slávu. A jak se nechce končit s milovaným povoláním.

11. 3. Berlin - Kostel paměti. Stavba napůl zničena válkou a dochovaná v původním stavu, napůl zmodernizovaná přístavba. Hrůzy války jsou v podstatě nesdělitelné, ale tady člověk trochu cítí, co se tehdy asi dělo. Před kostelem pak na schodech jména obětí teroristického útoku z nedávných Vánoc, i jméno jedné Češky. Pro změnu hrůza dneška. . 

12. 3. Památník a muzeum holocaustu poblíž Brandenburské brány. Kamenné kvádry různých rozměrů bez jakýchkoli nápisů vzbuzují pocit beznaděje. Pod nimi muzeum - pokus zprostředkovat ten děs tady Němcům vyšel. Četba zápisků lidí odsouzených k smrti, zmar lidských životů bez příčiny, strach obětí z pomalé a bolestivé smrti (dvanáctiletá dívka píše: Slyšela jsem, že děti házejí do hrobů živé. Bojím se.). Také memento před vstupem - Stalo se to. Takže se to může stát znovu. - To vše na člověka zapůsobí tak, že se pak musí venku zhluboka nadechnout a v podstatě vymýtit to vše z hlavy. - Pak procházka Unter den Linden a mnoha berlínskými náměstími, vnímání architektury, vesměs velkolepé a často velmi moderní. Berlín sice v podstatě nemá jedno centrum, má jich více, ale rozhodně stojí za vidění.

13. 3. Dlouhá návštěva Neues Museum - nekonečné sbírky starověké kultury včetně slavné hlavy Nefertiti. Němci mají co ukazovat. Vpodvečer procházka po Fridrichstrasse, opět architektura, taková Galerie La Fayette - něco!

14. 3. Fridrichstadtpalast - kdysi se odsud vysílal Ein Kessel buntes, dnes jsou zde k vidění velkolepá představení - show. Zhlédnuto jedno z nich - Vivid Grand Show, neuvěřitelná směs tance, zpěvu, akrobacie, výpravné kostýmy - jeden  nevěděl, kam se dívat, na všech stranách i po stranách hlediště i za ním - všude se neustále něco dělo. Ani vteřina nudy. Bravo.

18. 3. Hlučín - Muzeum Hlučínska. Ne tak dávno otevřená expozice, která se snaží předat informace o osudech lidí, kteří sice žijí v našem státě, ale jejichž osud a dějiny byly poněkud odlišné od ostatních. Velmi pěkně popsány zejména osudy jednotlivců - za vším je přece vždy člověk. A jeho život, osud odráží a zároveň ovlivňuje dějiny

 Duben

12. 4. Cinestar - film Teroristka. Pokud člověk přijme předloženou nadsázku, skvěle se pobaví. A Iva Janžurová samozřejmě báječná.

13. 4. Slezské divadlo Opava - opery Aleko, Komedianti. Ne až tak známé opery v dobrém provedení. A hudba potěší vždy.

19. 4. Brno - Městské divadlo a Anna Karenina. Naprosto úžasné představení, klasika, jak má být a dokonalý výkon hlavní představitelky. Neuvěřitelný zážitek.

Květen

1. 5. Klášter Vyšši Brod - nečekaná středověká nádhera. Prostor, který dýchá historií a který dnes obnovují cisterciáci. V knihovně bývalo 70 000 knih, centrum vzdělanosti. Založen už 1259 a člověk tady cítí historii a úctu k vědění a klid na každém kroku. Nachází se zde cenný Závišův kříž. Neuvěřitelné genius loci

.2. 5. Hluboká - prohlídka zámku již poněkolikáté, ale opět se líbila. Stejně jako zámek sám i zahrada. Bílý skvost uprostřed zeleně. Pak totéž v malém - hrobka Schwarzenberků v Třeboni.

3. 5. Český Krumlov - co dodat? Jeden z prohlídkových okruhů velkolepého zámku, který skutečně nemá obdoby. Poprvé také barokní divadlo - naprostý skvost. Pozor - je nutno mít dopředu rezervaci, ale pak to vskutku stojí za to. Zážitkem i místní kavárna se sympatickým kavárníkem, který nám půjčil dobové německé noviny - sto let staré, byli jsme tam totiž s německými přáteli.

4. 5. Klášter Zlatá Koruna - ten byl založen 1263 a v 18. století zrušen Josefem II., který rušením klášterů pravděpodobně nevěděl, co činí. Dnes má klášter barokní podobu, je velice rozlehlý, nachází se zde obrovská křížová chodba a největší kostel v jižních Čechách.

12. 5. Slezské divadlo Opava - Žebrácká opera v činoherním provedení. Nenadchlo, neurazilo.

18. 5. Chotěborky - nečekaně působivé místo, vesnička, spíše osada s kostelem, ve kterém je obraz Petra Brandla a součástí je gotická dřevěná zvonice, na návsi socha Matyáše Brauna a opodál rodný dům  Františka Xavera Duška. Ten byl přítelem samotného Mozarta a hostil jej na Bertramce. Asi deset stálých obyvatel žije na místě s velmi zajímavou historií a nádherným výhledem do Podkrkonoší. Také krásná rozlehlá barokní fara.

Červen 

14. 6. Divadlo Husa na provázku Brno: Amadeus a oba Donutilové, starší jako Salieri, mladší jako Mozart. Výborné představení, které je naprosto jiné než geniální Formanův film, přesto dokonalé. Ovace vestoje si oba hlavní představitelé zasloužili, jiskřilo to mezi nimi a oba podali skvělý výkon. Bouřlivě energií nabitý Amadeus = Martin Donutil a věkem i životem unavený až rezignovaný Miroslav Donutil jako Salieri. Režisér Michálek pojal představení moderně a zároveň klasicky. Skvělý zážitek. 22. 6. místní odpust, tedy posvícení - venkovská zábava spojená s vystoupením žáků zdejší základní školy. Pěkné odpoledne.

Takový byl můj půlrok z hlediska kultury.