Ruština
Prostě to nejde.
Připomenulo se to teď - jsem totiž v Karlových Varech. A tady je azbuka na každém rohu, na každém sloupu, všude - k vidění i slyšení.
Rusky jsem se začala učit ve 3. třídě, tak to tehdy bylo. Povinně, samozřejmě. A bylo to v roce 1968. Ten rok v duši devítiletého dítěte znamenal totální zmatek. Jak to, že přišli zlí ruští vojáci, když jsme se pořád učili, že jsou hodní? Má zmatená dětská dušička si to tehdy vysvětlila tak, že jsou hodní ruští vojáci a pak ti zlí.
Ve škole nám nejprve řekli, že se rusky učit nebudeme. Ale pak přišla soudružka učitelka - a že budeme. Ruština mi šla, ani s azbukou jsem neměla problém. Ale čím více jsem rozum brala, tím více jsem ten jazyk neměla ráda. A to jsem se dokonce účastnila soutěží v recitaci ruských, tehdy sovětských básní. Měli jsme fajn učitelku, učila s takovým neutrálním výrazem. Také v pěveckém sboru jsme zpívali sovětské písně - kdo by neznal Razcvětali jabloni i gruši? Tahle byla ale fakt pěkná, byť ruská. To Sojuz něrušimyj respublik svabodnych jsem neměla ráda nikdy, ta píseň bušila takovým povýšeným přezíravým rytmem.
Na střední škole jsme měli ruštinářku, která ten jazyk asi milovala - ale hlavně milovala ruskou literaturu. A já jako vášnivá čtenářka s nadšením četla Tolstého i Puškina, došlo i na Šolochova a Turgeněva. Vojna a mír dodnes představuje vrchol čtenářských zážitků a Evžen Oněgin a jeho Tatjánin dopis vrchol dívčí něhy. Ta díla jsem samozřejmě četla česky, ale Puškinův dopis - Ja k vam pišu, čevo že bolě - ten jsem také recitovala na jakési soutěži. A českou verzi znám zpaměti dodnes. V duchu jsem se několikrát i omluvila výše citovaným pánům spisovatelům, ale vztah k ruštině nezměnili.
Z ruštiny jsem samozřejmě i odmaturovala, na jedničku. A pak se zapřísahala, že s tím jazykem navždy končím.
Ovšem studium bohemistiky a germanistiky na univerzitě tehdy zahrnovalo i povinné semináře a zkoušku z ruštiny. Bylo mi zle. A učil nás sovětský důstojník, těch tehdy v prakticky okupované Olomouci bylo dost. Na tu zkoušku jsme se učit nemuseli, měl to být jen rozhovor. U zkoušky se mě Rus s párátkem v puse zeptal, jestli jsem četla něco ze sovětské literatury. Zaváhala jsem, jestli Tolstoj a Puškin patří do sovětské literatury, ale pak jsem je jmenovala, také Dostojevského a Šolochova. Že už jsem četla i Solženicyna, jsem samozřejmě nepřiznala. Díval se na mě a pak se zeptal: A co Lenin? A Marx? - To je Němec, ty tupče, pomyslela jsem si, ale přikývla jsem. Četla jsem totiž pro seminář z politické ekonomie krátce předtím Marxův Kapitál. To soudruhovi stačilo. Za jedna.
Možná je můj vztah k ruštině ovlivněn i tím, že jsem nikdy nepotkala sympatického Rusa. Určitě jsou. Ale prostě někde jinde. V rodině se dokonce traduje historka o sympatickém ruském vojákovi, který pomohl mé německé babičce - ale málo platné, když někoho neustále nutíte do studia něčeho, co studovat nechce, když lžete jako když tiskne, co pak?
Ruské spoluobčany potkávám vůbec jaksi málo. Jednou na pláži u Baltského moře mě jako mladou dívku přiopilý ruský voják zval na rande, a když jsem odmítla, křičel: My vas asvoboždili! No, to jo, řekla jsem si. Akorát nevím, jestli to bylo asvobožděnije, tedy v roce 1945. Později vůbec ne.
A v egyptském hotelu nám doporučili, ať jdeme na večeři do restaurace vlevo, ta vpravo je pro Rusy - ti se chovají u bufetových stolů nemožně. No chovali. Obžerství se tomu říká.
Já vím, že ten jazyk za to všechno nemůže - jazyk nemůže za komunisty, gulagy, permanentní lhaní. A stále stejnou ruskou zpupnost, rozpínavost, přezíravost, myšlení - nám patří svět.
Ani v Rusku jsem nebyla. Manžel ano - obešel Bajkal, byl na Soloveckých ostrovech v Gulagu, navštívil Petrohrad, byl ve městě, kde dodnes mají největší sochu - hlavu Lenina - na světě. No fajn.
Stalin, Brežněv, Putin - i to je Rusko. Ale také Vysockij, Solženicyn, Bulgakov, já vím.
Ten jazyk za to nemůže, opakuji si. To lidé. Lidé, kteří jím mluví.
"Izvinítě, vy gavarítě pa rusky?" ptá se mě hodně nalíčená žena s hodně výraznými šperky. Žena mého věku.
"Nět." - A protože nechci být za nespravedlivého, nabízím němčinu, angličtinu.
Dívá se na mě poněkud podezíravě. "Vy něučili v škólě?"
"Učíla, no něgavarjú." Doufám, že to chápeš, říkám si v duchu. Třeba to pochopíš, Rusko.
"Éto ně vyzmóžno." kroutí hlavou.
"Ale je to možné, paní," říkám česky.
Já prostě rusky nemůžu.
Renata Pospiechová
Historická či životní zkušenost
Dostali jsme se v našich životech do období, na které nejsme nijak a nikterak připraveni. Některé z nás zajímaly válečné zkušenosti předchozích generací více, jiné méně. Něco jsme se učili ve škole. Něco bylo možno si přečíst.
Renata Pospiechová
Zpožděné pololetní účtování
Poněkud se zpožděním se letos zamýšlím nad svým kulturním životem. Ke kultuře samozřejmě patří i knihy - ty neuvádím, i když samozřejmě pilně čtu. Po té neskutečné covidové pauze se kultura naštěstí zase rozjíždí.
Renata Pospiechová
Vánoce? Ukrajina.
Máme čas už velmi předvánoční. Vše, co k Vánocům patří, je tady - dárky, cukroví, kapr, stromečky, trhy. Jako každý rok. Přesto je to letos poněkud jiné. Ať chceme či ne, prožijeme Vánoce ve stínu války.
Renata Pospiechová
Omyl, nebo..?
V 90. letech teď už minulého století se toho dělo opravdu hodně. A politika zajímala v podstatě každého. Všichni chtěli být u toho. Změna střídala změnu a naděje a úžas a radost vládly celému státu.
Renata Pospiechová
Nepoučitelní?
Existuje - zřejmě početně stálá - skupina obyvatel, kteří jsou nepoučitelní. Nebo spíše nepřístupni jakémukoli poznání či faktům či historii či ... prostě se zdráhám napsat přímo, že jsou hloupí.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
Největší hrozbou je ruský imperialismus, řekl Lipavský v Budapešti
Český ministr Jan Lipavský na setkání se svým maďarským protějškem Péterem Szijjártóem uvedl, že...
Danko dostal za nabouraný semafor pokutu a zákaz řízení. A šel zametat
Předseda Slovenské národní strany (SNS) Andrej Danko oznámil, že dostal pokutu 900 eur (zhruba 22...
Emisní povolenky, jak jsou nastaveny, zadupou náš průmysl do země, řekl Bžoch
Přímý přenos Tématu Green Dealu a jeho možné revize, se věnovali kandidáti pro volby do Evropského parlamentu v...
Kdo je Matěj Ondřej Havel? Skaut a učitel dějepisu může nahradit Langšádlovou
Za jeho životopis by se nemusel stydět ani Mirek Dušín z legendárních Rychlých šípů. Nástupcem...
- Počet článků 243
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 789x