Co kdyby ti Rusové..

Dnes vzpomínáme neblahé výročí okupace naší země. Byla jsem malá holka, ale některé výjevy mi z  paměti nikdy nevymizí. Plačící máma. Táta - havíř, který spolu s kamarády odmítl vyfárat - a po návratu domů jen vztekle zatínal pěsti

Lidé, kteří jeli do obchodu s vozíky - a pak si domů vezli pytle s moukou. Bůh ví, co s ní pak dělali. Nepřetržitě zapnuté malé tranzistorové rádio značky Doris, které máma nosila všude s sebou. Jména Dubček, Smrkovský, Černík. Noviny plné bezmocných hesel. Ty žloutnoucí noviny rodiče po léta schovávali na dně skříně. A také nekonečná řada tanků u nás na "hlavní" cestě. Tanky, tanky, tanky. A soused, který volá: Copak se Rusům kdy dalo věřit?

Lidské tragédie, zmařené životy i naděje, na to vše se dodnes právem vzpomíná

Nemám ráda kdyby. Ale přesto mne napadlo: Co kdyby ti Rusové znovu přišli dnes v noci? Ráno bychom se probudili a byli by tu zas. 

Co by se dělo? 

Diskutovat by s nimi mohlo méně lidí, a to především ti starší - mladší generace už neumí rusky.

Vláda v čele s panem Babišem by byla odvlečena do Moskvy. Náš premiér by byl určitě rozčílen na nejvyšší míru, takže by na ledově klidného Putina řval směsicí češtiny a slovenštiny, než by si uvědomil, že má mluvit rusky. Většina ministrů by se v oprávněném šoku nezmohla vůbec na nic. Jen by prostě zírali. Paní ministryně financí by se určitě sháněla po kadeřníkovi a paní Maláčovou by zajímalo, jak vysoké sociální dávky Rusové komu a kdy vyplácejí, aby měla argumenty pro zvyšování těch našich.

Politici doma by po prvotním šoku jistě začali jednat. Opozice by vyzývala lidi, ať nepropadají naději - a hledala by jakéhokoli vůdce schopného rázně oslovit veřejnost s jednoznačným prohlášením. Nakonec by musela uznat, že jediným mužem činu a slova v naší opozici je pan Kalousek, který by ovšem vystoupení zvažoval, protože ať by řekl cokoli, bylo by to později použito proti němu.

Japonský vůdce české strany by nevystoupil, protože jeho by Rusové nebrali vážně vzhledem k letitému sporu Ruska a Japonska o ostrovy. Ale možná by začal uvažovat o organizování zájezdů do Ruska a z něj na tancích.

Piráti by rychle začali studovat dějepis, aby se dozvěděli, proč se mluví o opakované invazi.

Sociální demokraté by začali přemýšlet, jakou barvu svetrů nadále volit - červená by začala být nežádoucí a poněkud podbízivá. Jejich bývalý kolega Foldyna by už dávno brázdil silnice na motorce a líbal každého Rusa na potkání.

Soudruzi komunisté by nevěřili vlastním očím a vlastnímu štěstí. Okamžitě by sestavovali proruskou vládu obnovy socialismu a postavili do jejího čela své nejlepší lidi včetně Filipa. Vše by vnímali jako historický třídní boj a navrhli soudružku Semelovou na dvě až tři státní vyznamenání.

Situace na Hradě? Pokud by se tam o Rusech dozvěděli hned ráno, asi by byl pán Hradu schopen vydat prohlášení. Zahřímal by něco jako: Vy idioti, historie se neopakuje. V roce 68 to byla okupace, dnes jde jednoznačně o přátelskou pomoc zejména proti Evropské unii. Je mi jasné, že to jakožto ignoranti nechápete, protože nečtete - psal o tom už Peroutka. A ten novinářský póvl ať se odebere do žumpy. A vykliďte všechny kavárny. Začněte těmi pražskými.

Pokud by se ale na Hrad dostaly informace o událostech až odpoledne nebo večer, musel by hradního pána zcela zastoupit jeho mluvčí. Ten by vše označil za trest Panny Marie za to, že nebylo do jejího sloupu uloženo jeho cenné poselství. Zároveň by vyzval ke zrušení veškerého tisku s výjimkou Haló novin a šel by organizovat slavnostní recepci ve Španělském sále pro sovětské i ruské soudruhy, bratry. 

Co zahraničí? Okolní státy? Slováci by sice okupaci odsoudili, ale možná by nám ji tak trošku i přáli. Maďary nezajímáme, jsme Slované. Rakušáci by zachovali neutralitu, mají s tím dobré a výhodné zkušenosti z dob II. světové války. Německá kancléřka Merkelová by nám vzkázala - Sie schaffen das! - Zvládnete to! Jedinou jistotou pomoci by možná bylo Polsko, Polákům lze vyčítat leccos, ale rozhodně jsou vždy protiruští.

Ostatní státy Evropy by vyčkávaly na reakci Evropské unie. A ta by jistě byla velice, velice rázná. Načesaná šéfka EU by narychlo svolala tiskovku a vydala nicneříkající prohlášení v němž by slíbila , že se začne uvažovat o sankcích. Komunistická europoslankyně Konečná by zatím v parlamentu hřímala, že to vše je vnitřní věc České republiky a že nepřipustíme vměšování do našich záležitostí.

Mezinárodní i národní lidskoprávní instituce by vyzvaly Čechy, ať se chovají k ruským vojákům laskavě a pokoušejí se jim pomoci, vždyť tito se ocitli v neznámém prostředí, což jim působí psychické trauma. 

A občané našeho státu? Bylo by zajímavé sledovat, kolik z nich by bylo šokováno a otřeseno, kolik by se jich škodolibě usmívalo, kolik by mělo radost - a kolik by jich začalo kšeftovat s ruskými vojáky. Někteří by možná  psali   nápisy Jděte domů! A někteří by s úlevou našli své pečlivě schované stranické knížky.

Takže jedinou nadějí by bylo NATO. Jeho velitel by snad ctil smlouvy a začal organizovat zásah v náš prospěch. K tomu by jistě potřeboval vyjádření amerického prezidenta. A neřízená střela Trump by to neměl lehké, protože ať by řekl a udělal cokoli, v nadcházejících volbách by to demokraté použili proti němu.

Přesto doufám, že NATO je naše jistota, že se můžeme spolehnout, že bychom v tom nebyli sami.

I když - kdo ví.