Demokracie

Dnes v noci se rozhodnou americké volby. Snad. Kdybych já osobně byla Američanem, měla bych velký problém, koho volit. Ani jeden z kandidátů mi nevyhovuje. 

Je neuvěřitelné, že USA - země s tak nesmírným lidským potenciálem, nejsou schopny vygenerovat slušné, politicky vhodné, schopné a přijatelné kandidáty, kteří by uměli oslovit většinu a kteří by se mohli stát vůdci světové velmoci. Smutné.

Ale co je ještě smutnější, to je realita politické kultury v dnešní Americe. A nejen tam. Voliči Trumpa se bojí říct nahlas, že volí Trumpa. A voliči Bidena se zase bojí přiznat, že volí Bidena. Demokracie se vytrácí. Odlišný názor se netoleruje. Volíš jinak než já? Jsi nepřítel.

Kam se vytratily základní pilíře demokracie - schopnost vyslovit svůj názor, obhajovat jej. A z druhé strany schopnost poslouchat toho druhého, třeba i oponovat jeho názorům, ale tolerovat je. 

Lidé věří zkratkovitým vyjádřením na sítích. Nejsou schopni rozeznat pravdu od lži. Nejsou schopni poslouchat ty druhé. Nejsou schopni se vyjádřit více než jednou holou větou. Nejsou schopni přesvědčit ty druhé. Nezajímají je argumenty, jsou hluší k postoji ostatních.

Kam to spěje? Demokracie přece stojí na principu diskuse a svobodě vyjadřování. Já si myslím tohle, jsem schopný to obhájit a nebojím se to říct nahlas. A ty řekni to tvoje.

Pan prezident Havel, když ještě nebyl prezident, když ještě vše v naší zemi teprve směřovalo k demokracii, na kterou jsme se tehdy těšili a kterou jsme si úpěnlivě přáli, řekl v drobné parafrázi jednoho filozofa: Demokracie znamená - nesouhlasím s tvým názorem, ale budu se bít  za to, abys ho mohl svobodně vyjádřit. - Vyslechla jsem to tehdy s úžasem a okamžitě jsem souhlasila.

Kde jsme dnes?