Štědrý den

Trocha nostalgie - máme po Třech králích, takže Vánoce definitivně skončily. A Vánoce - to je především Štědrý den.

Nezbývá než zase jen vzpomínat.

Čím je ten Štědrý den tak výjimečný? Asi tím, jak je každý rok stejný - a přitom jiný. 

Každá rodina to má samozřejmě jinak. Po svém.

Ten náš  Štědrý den začíná společnou snídaní. Přes rok se nevidíme tak často, takže spolu ani nesnídáme - ale na Štědrý den se snídá spolu. Vánočka a k tomu čaj nebo kakao, jak kdo chce. Snídá se kolem deváté a snídá se dlouho, pak se ještě pije káva. A povídá se.

A pak se už jako celý den nic nejí.

Dospělé děti strojí stromeček a u toho si pustí televizi a tam je jedna pohádka za druhou. Pomáhá jim manžel a zároveň chodí do kuchyně, kde vládnu já - a pomáhá i s tím, co je potřeba tam.

Já chystám hrachovou polévku a bramborový salát. A když je oboje hotové - je třeba trochu ochutnat. To se jako pro zlaté prasátko nepočítá, to chutnání. Pak se oboje odnese do sklepa - a to už je vlastně poledne, to je třeba si něčeho dobrého nalít, vždyť jsou Vánoce. A tak podle chuti víno, punč, vaječný koňak, sekt.

Pak ten, kdo potřebuje, jde dobalit dárky. 

Já chystám tradiční "viliovou mačku" - vánoční moučník našeho kraje, lahodu z povidel, ořechů, perníku apod. - podle tradičního receptu prababičky. Ta se po uvaření nechutná, dá se vychladit.

A to už je odpoledne, oblékneme se a všichni se projdeme na hřbitov. Další opakovaná tradice. Procházka, zapálení svíček, přání všem, které potkáme.

Po návratu se manžel odebere do kuchyně a obaluje a smaží kapry. Dcera zdobí sváteční stůl, všichni se postupně sprchují a svátečně obléknou. A nenápadně se nosí pod stromeček v obývacím pokoji dárky.

Večeříme v jídelně - nejdříve v pět, většinou trochu později. Společná modlitba, přípitek sektem, pak polévka - začíná jíst ten nejstarší, pak postupně podle věku ostatní. Bramborový salát a skvělý kapr. Jíme pomalu, dlouho, povídáme si. Pak přijde na řadu ta naše mačka, příp. cukroví.

A pak se zhasne - a manžel zazvoní na zvoneček. A jdeme ke stromečku. Překvapení - jsou tam dárky.

Poté zasednu ke klavíru a brnkám nápěv známých koled - a ostatní zpívají. Syn a dcera se u toho neskutečně nasmějí, protože neznají většinu slov - a tak improvizují.

Většinou končíme zpěvem Tiché noci. 

A nato se sesedneme kolem stromečku, každý si přinese nějaké dobré pití, na stůl se postaví mísa s cukrovím a další s ovocem - a začne nadílka. Jeden dárek po druhém. Komu patři? Rozbalí se. Od koho je? Děkuje se. Oblečení se hned i vyzkouší, parfémy jsou voněny, knihy listovány, vše pomalu a v poklidu. 

Večer takhle plyne. Někdy kolem půl desáté se udělá pauza na kávu pro toho, kdo chce. A pak se pokračuje. A je nám dobře. Čas plyne.

Skoro do půlnoci.

Nikdy jsme ještě nestihli žádnou novou pohádku - ani jiné televizní programy. Většinou televizi zapínáme o půlnoci - a posloucháme půlnoční mši z Vatikánu. A ještě se u toho kocháme dárky.

Takový bývá náš Štědrý den a večer.

Letos - po více než dvaceti letech - byl okouzlen přítomností tříletého vnoučka. Dodal celému dnu a večeru neopakovatelnost a nutnost improvizovat a předstírat a komentovat. 

Po večeři se šlo na zasněženou zahradu zapálit prskavky. Ty svítily a hořely! 

Někteří museli občas na chvíli odběhnout do domu - tu pro kabát, tu pro zápalky, zkontrolovat topení apod. Všichni hráli tu hru pro očička jednoho malého klučiny - a ta očička se rozzářila v okamžiku, kdy zazněl zvoneček.

Ten Ježíšek fakt přišel!

Neuvěřitelné. Neopakovatelné, Kouzelné.