Tradice za každou cenu?

Tak tady máme Velikonoce. A blíží se velikonoční pondělí. A s ním spojené různé tradice - i ty nežádoucí..

Pocházím z kraje, kde je naprosto normální, že o velikonočním pondělí navštěvují muži a hoši ženy a děvčata - a nejen, že mají jalovec či vrbové pomlázky nebo alespoň nějaké pruty, kterými se dá "šlehat", ale navíc jsou osoby ženského pohlaví polévány vodou, a to čím studenější, tím lepší.

Hoši a muži prostě přijdou a dotyčnou ženu či dívku buď slijí předem připravenými kbelíky, nebo ji dotáhnou pod funkční studnu a pak radostně pumpují, nebo přijde na řadu  koupelna a studená sprcha ve vaně, případně jemnější a modernější verze - pouze na vás pánové vyijí studený obsah pet láhve.

Už jako dívka jsem to tak nesnášela, že mám doživotně zkažený pocit z Velikonoc. Dnes jako žena rozhodující sama o sobě prostě odjíždím a za žádnou cená nehodlám trávit pondělní dopoledne doma. Znám jen naprosto minimální procento žen, kterým se něco takového líbí. Tak asi jedno procento.

Nikdy jsem smysl tohoto způsobu "slavení" velikonočního pondělí nepochopila a nikdy mi nebyl zcela vysvětlen. Nevím také, zda mi tento zvyk připadal trapnější ze strany mužů, či žen. A nikdy jsem nevěděla, jak se u toho tvářit.

Můj muž byl prvním mládencem, který tehdy před více než třiceti lety přišel - a na mou žádost mne vůbec nepolil. Ničím. Ani vodou, ani parfémem.

I proto si mne získal.

A ani letos nebudu doma.