Věk - polehčující okolnost?

Tak zase začal  jeden z procesů s bývalým soudruhem prokurátorem Tomášem Liptákem, který se před více než sedesáti lety podílel na vyhánění a trápení sedláků. Konečně, můžeme konstatovat.

Ovšem opět se někteří historikové, ale nejen oni, zamýšlejí nad problémem, zda je humánní trestat staré lidí. A že prý není a mělo by se tedy jednat jen o jakési symbolické potrestání.

V souladu s touto názorovou optikou by tedy například dědeček se sadistickými sklony klidně mohl ve svých více než osmdesáti letech zabít třeba i malé dítě - a a potrestán by nebyl, vždyť je chudák starý. Ať si klidně vraždí, chudáček. Potrestáme ho jen symbolicky - třeba mu řekneme: Ty, ty, to se nedělá! - a zahrozíme.

Ptali se snad komunističtí či nacističtí zločinci po věku lidí, které nelidsky pronásledovali? Byli z transportů do koncentračních táborů vysvobozováni staří Židé? Byli sedláci staršího věku vyjmuti ze znárodňování a násilného vystěhovávání? Byl věk kdy omluvou pro páchání zločinů?

A kde je věková hranice? Zvyšuje se úměrně zvyšování věku? Takže dříve jsme nesoudili sedmdesátileté a dnes osmdesátileté a výše?

Kdo vůbec může tento způsob myšlení ospravedlňovat?

Zločinec zůstává zločincem, bez ohledu na věk. A zločin má být po zásluze a podle práva potrestán. Oni se jako s přibývajícím věkem ti padouši polepšují? Osmdesátiletý Stalin či stejně starý Hitler by byli politováníhodní staroušci?

Že by bylo nelidské posílat do vězení staré lidi?

Nelidské je netrestat zločiny.