Podle mne je nejlepší vzpomínkou na 25.2 skvělá knížka Jaroslava Žáka "Konec starých časů" (Mistr humoru dokázal i z této tragedie udělat rozvernou frašku)

Když si odmyslím, že ta báseň je věnována oslavě KG, tak musím konstatovat, že se mně velmi líbí.

Renata Pospiechová ...

"Optimistická realistka, vždy pro demokracii a proti komunismu"

... napsala krásnou báseň o soudruhu Gottwaldovi, mně se moc líbí, karma

Zažil jsem a udělal spoustu věcí. Řadu třeba dobrých a řadu špatných. Některé bych z dnešního pohledu udělal jinak. Rozhodně se ovšem nestydím za to, co jsem udělal.

Myslím, že každý člověk s průměrnou sebereflexí najde ve svém životě činy, za které se aspoň trochu stydí.

To, že potom za totality bylo oslovení "soudruh" tak jaksi automaticky zavedené úplně pro všechny (tedy i pro ty, kteří skutečnými soudruhy nebyli ani omylem) je fakt.

Nicméně Beneše jako "soudruha" tehdy v únoru ještě netituloval ani sám Gottwald.

Citace z projevu Klementa Gottwalda na Václavském náměstí 25. února 1948:

„"Právě se vracím z Hradu od prezidenta republiky. Dnes ráno jsem panu prezidentu republiky podal návrh na přijetí demise ministrů, kteří odstoupili 20. února tohoto roku. A současně jsem panu prezidentu navrhl seznam osob, kterými má býti vláda doplněna a rekonstruována.

Mohu vám sdělit, že pan prezident všechny mé návrhy, přesně tak, jak byly podány, přijal."

Do skoly jsem zacal chodit v roce 1949 a pamatuju si z te doby jednu basnicku, presny rok uz bohuzel ne, mineno jen kolem toho soudruhovani.

Za to, ze se tata smeje

za maninu pisnicku

mam vas pane prezidente

zapsaneho v srdicku

Jako učitel dějepisu jsem se rozhodl odejít ze školství, děsila mě představa, že budu muset šířit tyto a podobné bludy až do důchodu. Byla to doba věcí postavených na hlavu, stejně jako dnes, když se mluví o multikultuře či o mohamedánech. Prostě jeden nemá úniku, v tomto směru jsem žádný pokrok nezaznamenal.

Tak to já jsem pokrok zaznamenal. Dnes jsou lidé v drtivé většině případů přijímáni do práce a povyšováni na vyšší posty na základě svých profesionálních schopností, nikoli politických názorů. Aspoň v soukromém sektoru.

Ozval se z dáli,pak i blíže mocný hlas ! Živnostník– ten, co vykořisťuje, stále nás Rudý prst pak ukázal vpřed – za pultíkem on stojí , hle - toť můj děd ! ...

Jsa vychován, Jak žádal bývale dobrý mrav - s úctou vzpomíná, vnuk Miroslav. (DůmSuken, 1921 – 1950) ...

........Vážení diskutéři, musím se paní autorky zastat. NEvím, jak jste staří, dětský mozek věří tomu co je mu předkládáno. Hlavně ve škole. Pokud chce v klidu přežít, musí se přizpůsobit. Vy jste byli tenkrát disidenti a oslovovali místo nařízeného.....soudružko učitelko,(učiteli), pane ,paní učitelko? Zavzpomínejte si, prosím, na svoje mládí ! Byla to doba po ukončení války, kdy nás a další národy Němci bezohledně vyvražďovali. PRoto také vyhráli první volby komunisté a už se to vezlo.

Lidé a byla to spousta, pamatuji u nás nápisy vápnem na dlažbě...."volte číslo 1", euforie po ukončení války a radost byla ohromná! Komunisté toho chytře využili, konce známe všichni.

To Pavka Kohout psal jiná díla a častušky. Ale faktem je to, že prozřel a přiznal se. Takže nebyla jste jediná. Otázkou ovšem je, kolikrát jste prozřela.

Pavka Kohout psal své častušky ve věku, kdy už je člověk plně zodpovědný za své počínání.

Jasánek ze závodního časopisu Rudá vatra musel závistí zezelenat.