Na stedry vecer jsme meli v nasi rodine jeste jeden stary zvyk. U stedrovecerniho stolu musel sedet clovek, ktery vsak do rodiny nepatril. Pozvani prichazelo pratelum nekoho z rodiny, ktery nemel moznost tu veceri s nekym mit. (duvody ruzne)

Musim se priznat, ze i za tou velkou vodou, jsme pozvaly pratele mich deti k te nasi oslave. Zde tento zvyk neni znam. Jen nekolik let po sobe, nas vzdy navstivila skupina zpevaku, zazvonily a zazpivaly koledu, jejich rodnem jazyku. Dostaly tu "vysluzku" presne jak jsem byl zvykli v te nasi vlasti. Bylo to prekrasne. Tu stedrovecerni veceri s rodinou mame jiz 53 let. Presto, ze zijeme v jine zemi s jinou tradici.

"Nová doba" pronikla i mezi starou generaci - tchyně syna podmínila štědrovečerní přípravy - až dokoukám "Ulici" ...

Tak to je dobře, že k vám ještě chodí Ježíšek ...

Mí vnuci se bohužel kloní k přesvědčení - že dárky přivezl děda na saních.