Blíží se polovina roku 2017. Jaký byl pro mne kulturně? Tak měsíc po měsíci.. Leden - nic. Únor: 5. 2. reprezentativní ples - tanec je také kultura, pěkný večer, ale poněkud formální.
8. 2. koncert: klavírní recitál Karla Košárka. Takové pohlazení duše, výborný výkon. Uklidňující.
11. 2. náš vesnický obecní ples. Nic formálního, vynikající atmosféra, jako každý rok vyprodáno, dobrá hudba a tím i dobrý tanec, skvělá společnost. Vrcholem taneční vystoupení členů zastupitelstva v čele s vždy seriózním starostou na píseň Moskau. Ovace ve stoje. Museli to celé zopakovat. Paráda.
19. 2. kulturně-folklórní zážitek, masopustní průvod a vodění medvěda v naší vesnici. Zapojena půlka obyvatel. Veselá až rozpustilá atmosféra. Tančím s medvědem. Pak pochování basy na návsi, vtipné proslovy, nevázané veselí.
25. 2. Cinestar: Bába z ledu. Úsměvné, ale i k zamyšlení. Výborná paní Kronerová i další herci. Neotřelé prostředí. Dobrý příběh s nenápadným poselstvím - v každém věku stojí život za to.
Březen:
4. 3. Slezské divadlo: Bratři Karamazovi. Zajímavé a nápadité uspořádaní jeviště. Jinak truchlivá hra truchlivého obsahu. Dobré herecké výkony. Mnohé jen naznačeno.
11. 3. Cinestar: Masaryk. Excelentní Karel Roden. Dobře vystavěný příběh. Osud politika s tragickým koncem, ale tady teprve začátek. Film rozhodně stál za vidění.
15. 3. koncert: Večer třítriový - hrána díla Suka, Nováka a Dvořáka, spíše ta temná a smutná, až patetická. Možná ale můj truchlivý dojem poznamenala smrt milovaného psa.
Duben:
8. 4. Slezské divadlo: Carmina Burana - nádhera! Majestátní, uhrančivá hudba, skvělá choreografie, působivý zážitek.
13. 4. Trevír, Německo: návštěva památek, neuvěřitelně obrovská Porta Nigra, ze které přímo dýchali Římané. Prostá a prostorem velkolepá bazilika. Arcibiskupský palác ve třech stavebních stylech.
14. 4. Lucemburk: opět památky. Katedrála a hrob Jana Lucemburského, gotika tady přímo dýchá. Náměstíčko Jana Palacha - v kolika českých městech ho máme?
15. 4. Cáchy, Německo: kulatá katedrála, ve které korunovali Karla Velikého. Jeho trůn bohužel nespatřen, zavřeno. Ale pak velkolepá radnice s trůním sálem, ve kterém byl vzdáván hold korunovaným římským císařům. I našemu Karlu IV.
20. 4. Slezské divadlo: Příběhy obyčejného šílenství. Trochu obavy ze srovnávání s filmem a Ivanem Trojanem, ale zbytečné - skvělé představení, výborné výkony, chytrý humor nutící k přemýšlení. Každý máme nějakou úchylku.
29. 4. Praha: celý Pražský hrad. Pokolikáté již? Nedá se spočítat. Tentokrát s německými příbuznými. A znovu a znovu člověk stojí v záklonu před Katedrálou a sleduje oblouky a zákoutí a chrliče, pak je zase okouzlen velkolepým prostorem Vladislavského sálu a poté tiše přemítá ve Svatojiřské bazilice - tudy prostě kráčely dějiny.
30. 4. Praha: opět a zas krása Staroměstského náměstí, pak prohlídka nádherných prostor Obecního domu, Smetanova síň nemůže opakovaně neupoutat, ale i detaily dalších místností, sladění vzorů záclon a dekoru křesel, Mucha a další velikáni.
Téhož dne večer: Nová scéna Národního divadla a laterna magica - Malý princ. Člověk neví, kam se dívat dřív. Na projekci mnoha pláten v pozadí, na chlapce představujícího malého prince, na jeho matku, na ztroskotance pilota, na tanečníky - a občas v pozadí proběhne liška. Velice působivé.
Květen:
2. 5. Praha, Veletržní palác - Národní galerie. Moderní umění. Půl dne nestačí. Člověk nemůže vstřebat tolik vjemů najednou. Moderní malby a sochy, to je především nápad, neotřelost, nový pohled. A k tomu obrovské prostory tohoto čistého funkcionalistického paláce.
3. 5. Mělník: prohlídka zámeckých prostor, bez průvodce, neb nás bylo málo, ale s textem v ruce - o to možná zajímavější. Zařízené místnosti, které poslední dobou znovu ožívají, majitel ostatně potkán na nádvoří. Krásný zámek na krásném místě.
5. 5. Stará Boleslav: zdejší zámek patřící Habsburkům, známe Hopsa hejsa do Brandejsa v pojetí Jana Wericha alias Rudolfa II. Zámek stojí za návštěvu. Místo vraždy svatého Václava ne.
10. 5. koncert: Židovská hudba pro violoncello v podání otce a dcery Hoškových. Trochu jiná hudba, neb židovství člověk většinou nezná z hudební stránky. Také violoncella nejsou až tak běžné nástroje, natož když hrají sama a spolu. Neobvyklý zážitek.
13. 5. Slezské divadlo: Řeči - slavná komedie, slovní paráda, oddechový zážitek plný chytrého humoru a slovních hříček a velice dobrých hereckých výkonů. Prima.
Červen:
3. 6. Slezské divadlo: muzikál Noc na Karlštejně. Obavy ze srovnávání se slavným filmem zmizely po prvních minutách. Tento muzikál je prostě svůj, svěží, laskavý, chytlavý, jednoduše dobrý. Na hercích byla vidět radost a jejich nadšení se přeneslo i do hlediště. Svěže veselý zážitek. Výbornéí představení.
17. 6. Litomyšl: koncert České filharmonie a sólistů vídeňské opery. Neuvěřitelný zážitek umocněný prostředím zámku, excelentní Adam Plachetka, úžasní filharmonici, operní árie. Člověk ani nedýchal. Ovace ve stoje. Dva přídavky. Jistě jeden z vrcholů tohoto roku. Hudba a zpěv se nesou tím čistým prostorem a člověk ani nedýchá.
Do konce června už žádný další kulturní vněm nechystám.
Také jsem přečetla 21 knih. Ale to je jiná věc...
