Berlin
Zaujal zejména Pergamon, samozřejmě. Mohutné starověké památky. Brandenburger Tor a průhled do jiného světa. Sovětští vojáci se zbraněmi a strnulými výrazy. Na druhé straně žvýkající Američané. Zeď. Alexanderplatz a televizní věž.
Večer sedíme s mladými Berlíňany v jejich bytě. Neznáme se, jsou to známí kamaráda mého bratra. Hovor trochu vázne, vyprávím o dojmech z města, o nádheře a mohutnosti Pergamonského oltáře. Pak se zmíním, že zítra chceme zajít znovu na Alexanderplatz, vyjet na televizní věž a rozhlédnout se z tamní otočné kavárny. A Berlíňan mi řekne - Jděte tam až večer, to uvidíte ten nebetyčný rozdíl. - Dívám se na něj a on se mi dívá do očí a řekne: Rozdíl mezi Východem a Západem. Ta světla. - Víc neřekne. A já se neodvažuji ptát. Den strávíme prohlídkou města i nakupováním, mají tady pěkné věci pro malé děti. A my máme doma malou holčičku. Město je šedé, lidé spořádaní a víceméně nemluvní. Nečekaným zážitkem je oběd v jídelně na Alexu - jsme tam sami, personál je naprosto neosobní a stručný, jídla jsou přivážena jakýmsi šíleným systémem pojízdných pásů.
Večer pak jdeme podle rady našeho ubytovatele do fronty na Fernsehturm, tedy televizní věž. Vyjedeme výtahem a usedáme v kavárně, která se s námi otočí. A skutečně to vidíme. Ten nebetyčný rozdíl rozzářeného města, města mnoha barev a zřejmě i možností - a potemnělého města, ve kterém se nacházíme. A uprostřed nepochopitelná nesmyslná zeď. Nikdy předtím jsme tolik nepociťovali touhu podívat se tam - za oponu. Za železnou oponu.
Vracíme se do bytu a vyprávím o svých dojmech našim německým téměř přátelům. A z jejich strany zazní vlastně očekávatelná otázka - Co si myslíte o současném režimu? - A spustí se lavina. Vyprávíme si, jak se žije nám a jak jim. Je třeba říci, že na tom v NDR byli se svobodou hůře než my. Cestovat v podstatě nemohli. A navíc pořád viděli tu zeď. Do jejich bytu nás přivedla skutečnost, že jsme tehdy neměli peníze na hotely, mladí manželé s dítětem, já navíc ještě studentka. Potkali jsme lidi se stejným životním postojem. V té bídě to bylo fajn.
2019 - Jedeme do Berlína. Bydlíme v pětihvězdičkovém hotelu v centru tepajícího moderního města. První cesta vede k Brandenburger Tor. Vychutnáváme si tu možnost přechodu - teď jsme na Západě. A nikdo nám nebrání - mohli jsme prostě projít. Žádní vojáci. Hned vedle Brány je velvyslanectví USA. Jak symbolické. A také připomínka lidí, kteří se pokusili dostat přes Zeď - a zahynuli.
Vedle Brandeburger Tor Památník holocaustu. Tepající Kurfursterdamm, KaDeWe- chlouba západních obchodních domů. Památky, muzea, úžasné moderní stavby. Město, které staví a pyšní se modernou, protože má peníze. A je to sakra vidět. Zábavná show amerického stylu ve Fridrichstadtpalast - tam odsud se kdysi vysílal Ein Kessel Buntes. Usměvaví Berlíňané.
Kde skončili naši bývalí ubytovatelé, nevím. Možná tehdy utekli přes Prahu jako tolik obyvatel NDR.
Ta svoboda pohybu a myšlení! Nebetyčný rozdíl.
Renata Pospiechová
Historická či životní zkušenost
Dostali jsme se v našich životech do období, na které nejsme nijak a nikterak připraveni. Některé z nás zajímaly válečné zkušenosti předchozích generací více, jiné méně. Něco jsme se učili ve škole. Něco bylo možno si přečíst.
Renata Pospiechová
Zpožděné pololetní účtování
Poněkud se zpožděním se letos zamýšlím nad svým kulturním životem. Ke kultuře samozřejmě patří i knihy - ty neuvádím, i když samozřejmě pilně čtu. Po té neskutečné covidové pauze se kultura naštěstí zase rozjíždí.
Renata Pospiechová
Vánoce? Ukrajina.
Máme čas už velmi předvánoční. Vše, co k Vánocům patří, je tady - dárky, cukroví, kapr, stromečky, trhy. Jako každý rok. Přesto je to letos poněkud jiné. Ať chceme či ne, prožijeme Vánoce ve stínu války.
Renata Pospiechová
Omyl, nebo..?
V 90. letech teď už minulého století se toho dělo opravdu hodně. A politika zajímala v podstatě každého. Všichni chtěli být u toho. Změna střídala změnu a naděje a úžas a radost vládly celému státu.
Renata Pospiechová
Nepoučitelní?
Existuje - zřejmě početně stálá - skupina obyvatel, kteří jsou nepoučitelní. Nebo spíše nepřístupni jakémukoli poznání či faktům či historii či ... prostě se zdráhám napsat přímo, že jsou hloupí.
Další články autora |
Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie
Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Přes Česko jdou bouřky s krupobitím. Dálnici D1 pokrylo bahno a větve
Do Česka přišly přívalové deště, na některých místech padaly i kroupy. Hasiči hlásili desítky...
Německo je otřeseno. Přišel brutální útok na politika, pak následoval další
Na lídra kandidátky německé sociální demokracie (SPD) v Sasku do evropských voleb Matthiase Eckeho...
Vyváděla strašné věci. Zahradil označil Jourovou za nejhorší z eurokomisařů
Premium Když Česko vstoupilo 1. května do Evropské unie, byl tam matador ODS Jan Zahradil kooptován...
Místo Česka Rwanda? Nejasný osud ilegálních migrantů do Evropské unie
Migračním paktem jsme udělali důležitý krok k řešení ilegální migrace, ale je potřeba pokračovat....
„Žiju jen z humanitární pomoci.“ Válka vehnala do bídy miliony Ukrajinců
Premium Kdo se měl před válkou špatně, ten se po dvou letech jejího trvání má ještě hůř. Důsledkem...
Pravda o Vrběticích. Ruští agenti nebyli jen dva a proč mrtví Češi neměli šanci
Premium Co předcházelo a co následovalo po výbuchu muničního skladu ve Vrběticích v roce 2014? Kolik...
Přes Česko jdou bouřky s krupobitím. Dálnici D1 pokrylo bahno a větve
Do Česka přišly přívalové deště, na některých místech padaly i kroupy. Hasiči hlásili desítky...
Večerní parťák na koupací rituál: Vyhrajte balíček od sebamed Baby
Přebalit, vykoupat, umýt hlavu, pořádně promazat celé tělíčko... Skvělým parťákem pro takový večerní rituál je sebamed Baby. Sháníte-li jednoho...
- Počet článků 243
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 789x